Krásně a výstižně napsané.
Všem maminkám, které sedí ve vaně a potřebují jen na minutku klid, než jim steče slza po tváři.
Všem maminkám, které sedí na gauči, potom, co křičely na svoje děti kvůli malé blbosti a teď se cítí provinile…
Všem maminkám, které jsou tak unavené, že už ani nemůžou udržet otevřené oči a daly by všechno za chvilku spánku navíc…
Všem maminkám, které se snaží nasoukat do těch starých riflí, protože se na sebe chtějí podívat do zrcadla a cítil se dobře, že pořád vypadají dobře…
Všem maminkám, které nechtějí vyjít z domu, protože je toho teď na ně prostě moc a ony mají pocit, že to nezvládají…
Všem maminkám, které se cítí osaměle, ať už jsou sami v místnosti, nebo stojí v davu….
Jste dost dobré.
Jste důležité.
Jste krásné.
Je to jen životní fáze. Jenom opravdu těžká, náročná, vysilující a šílená fáze našeho života.
Na konci to bude stát za to. Ale teď je to těžké. Je to těžké pro mnoho z nás v mnoha ohledech. Nemluví se o tom dostatečně, aleje to těžké… a ne jenom pro tebe.
Jsme dost dobré.
Děláme vše, co je v našich silách.
V očí, které k nám vzhlíží – v těch jsme perfektní. V těch jsme víc než dokonalé.
Pro ty malinkaté ručičky, které nás chtějí obejmout – pro ty jsme nejsilnější. Pro ně jsme ti, kteří ovládají celý svět.
Pro ty malé jazýčky, které jí jídlo, které jsme uvařily – pro ně jsme ty nejlepší kuchařky.
Pro ta malé srdíčka, které nás milují – ty nechtějí nic jiného. Ty chtějí jen a jen nás.
Protože my jsme dost dobré. My jsme přesně takové, jaké máme být….jejich maminky.